Jak vyrazit na ledovec (a přežít to)

Bezpečný pohyb v ledovcových terénech

Ledovce jsou krásné i zrádné zároveň. Představují fascinující prostředí, kterým můžete putovat daleko do odlehlých krajin i stoupat vysoko na vrcholky hor, ale které je také plné nástrah. S jistou dávkou patosu lze říci, že se pohyb po ledovci podobá ruské ruletě. Jak z této hry vyjít z čistým štítem a neskončit na dně bezedné trhliny? Ve zkratce – nechoďte sami, ale raději ani ve dvou.

Pojďme si projít letem světem, na co všechno je třeba dát si pozor. Následující řádky rozhodně nejsou vyčerpávající metodickou příručkou, snaží se nicméně pokrýt základní aspekty pohybu v ledovcovém terénu.

Co s sebou?

Že je základem úspěchu každé výpravy dobrá svačina, o tom není sporu. Ve výčtu materiálu se ale zaměříme především na výbavu technického rázu.

Základem jsou mačky alespoň s deseti hroty, které jsou kompatibilní s pohorami. Tyto pak musí být dostatečně tuhé aby umožňovaly jejich uchycení. Pokud se chcete vyhnout promrzlým prstům při nasazování maček, porozhlédněte se po poloautomatických nebo automatických modelech.

Čtěte také: Bouřky – existuje na horách a v přírodě spolehlivá ochrana před bouřkou?

Cepín, symbol všech horolezců, nesmí chybět. Na dlouhé pochody je vhodnější delší, o který se můžete pohodlně opírat, naopak pro příležitostné použití se hodí kratší, který neční z batohu jako telegrafní sloup. Dbejte na to, aby byl zobák dostatečně ostrý. Praktickou, ale nikoliv samozřejmou součástí, je poutko, které zabrání ztrátě a usnadní brzdění v případě pádu. Standardním vybavením je sedací úvazek, na který pověsíme:

• karabiny (1x HMS, 3 x s pojistkou západky)
• jistící a slaňovací pomůcku (např. ATC-Guide, Petzl Reverso…)
• pomocné REP-šňůry, tzv. prusíky (o 6 mm, délka 2 × 1,5 m, 1 × 3 m, 1 × 5 m)
• sešitou plochou smyčku délky 120 cm
• lehký blokant (např. Petzl Tibloc)
• 1 – 2 šrouby do ledu

Při vyprošťování z trhlin, o kterém bude řeč dále, výrazně usnadní práci kladky. Tyto mohou být buď nouzové (např. Ultralegere) nebo i v kombinaci s blokantem (např. Microtraction). Vyzkoušejte si nejlépe sami, jaký je rozdíl v práci s těmito pomůckami v porovnání se šmodrcháním prusíků.

Na ledovci se navazujeme na lano, které by mělo být typem buď jednoduché, nebo poloviční. Vhodné je s takovou povrchovou úpravu, která brání nasáknutí vody vzhledem k častému kontaktu s mokrým sněhem. Optimální délka je 60 metrů. Nezapomeňte na horolezeckou přilbu.

Klíčové je umět s daným materiálem správně zacházet. Nespoléhejte se na to, že budete lovit manuál z batohu, když váš parťák bude viset v trhlině.

Není radno zapomínat, že samotné trhliny nepředstavují při pohybu po ledovci jediné objektivní riziko. Díky vrtkavým rozmarům počasí nám zde hrozí jak úžeh a zánět spojivek (kvalitní sluneční brýle a ochranný krém s sebou), tak i podchlazení a omrzliny. Druhé jmenované hlavně v případě pádu do trhliny a jiné krizové situace. Nemalým strašákem, především v zimních horách, mohou být laviny. V takovém terénu je nezbytnou součástí výbavy lavinový set (vyhledávač, sonda, lopata) a adekvátní způsob plánování trasy.

Lanové družstvo

Jak již bylo naznačeno, osamělí chodci na ledovci se nemálo podobají sebevrahům, nicméně ani lanové družstvo dvojic je bezpečnosti na míle vzdálené. „Ideální“ je v tomto případě partnerská dvojice, kdy nabušený borec s 25 kilovým batohem vybírá cestu labyrintem trhlin pro svou křehkou drahou polovičku, která váží 50 kg i s postelí. Co se stane v případě jeho pádu, si dokážete se základními znalostmi fyzikálních zákonů jistě domyslet.

Nejlepší je na ledovci chodit v čtyřčlenném až pětičlenném družstvu. Propadne-li se první, druhý je při jištění jeho pádu povalen, ale brzdí nalehnutím na cepín, takže třetí, čtvrtý, atd. již má dostatek času se účinně vzepřít. Na druhou stranu neplatí pravidlo, čím více, tím lépe. V mnohačlenném družstvu o sobě lidé nemají přehled a více lidí má už i problém se prakticky vejít na 60 m lano.

Pokud jsou horolezci opravdu jen dva, spojí se lanem tak, že mezi nimi je cca 12 m středního úseku lana, koncové zbylé části lana má každý z lezců smotané a připevněné nejlépe na batohu. Tyto koncové části lana jsou důležité pro případnou záchranu a vytažení spadlého lezce z ledovcové trhliny.

Navázání na lano do oka sedáku probíhá buď pomocí osmičkového uzlu (na konci lana), nebo pomocí dvou protisměrně orientovaných karabin se šroubovací pojistkou zámku, které se zacvaknou do vůdcovského uzlu nebo alpského motýlu uprostřed lana. Použití brzdících uzlů mezi lezci je dvojsečné – v případě příhodných sněhových podmínek mohou dopomoci zabrzdění pádu, komplikují ale prusíkování a vytahování.

Při jištění za současného pochodu je naprostou nutností, aby lano spojující lezce bylo mírně napnuté! Lidé v lanovém družstvu musí vzájemně koordinovat svůj postup, ti zadní nesmí příliš spěchat, aby se lano neprověsilo. Je to důležité proto, aby při propadnutí některého z lezců lano pokud možno ihned působilo. Při současném pochodu navázaných lidí na ledovci je nutno dávat pozor zvláště při postupu na svahu.

Záchrana

Naprostým základem je zvládnutí techniky brzdění cepínem. Můžete znát 10 variant kladek, ale když pád nezastavíte, budou vám k ničemu. Důležité pro efektivní brzdění na sněhu je správné držení cepínu. Cepín se musí držet za hlavici, hrotem proti směru pohybu. A to jak při výstupu, traverzu, tak i sestupu. Cepín je dobré mít k ruce připojen i poutkem!

Pokud nedošlo při pádu do trhliny ke zranění, nabízí se pro možnost sebezáchranyprusíkováním (případně za použití Tiblocu a dalších blokantů). V případě početného družstva je nejsnazší spadlého vytáhnout společnými silami jen prostým tahem nahoru.

Situace může být komplikovanější, pokud postižený není schopen spolupráce a zachránce je jen jeden nebo dva. Pro tyto účely je nezbytné osvojit si techniku záchrany pomocí kladek (Loserolle, Flaschenzug), případně pomocí sofistikovanějších pomůcek jako je Mammut Rescue.

Pro zbudování pevného štandu na povrchu ledovce slouží buď ledovcové šrouby (led) nebo kotva z cepínu, tzv. deadman (měkký sníh). Pro nouzové slanění lze využít Abalakovy hodiny (led, vybavte se speciálním šťáradlem) nebo sněhovou hrušku (tvrdý sníh).

Co říci závěrem?

Bez jakékoliv nadsázky je nutné konstatovat, že při pohybu po ledovci jde o život. Objektivní nebezpečí je vysoké a nikdy jej nelze zcela eliminovat. Snažte se tedy alespoň snížit to subjektivní, vzdělávejte se, trénujte dané techniky a užívejte si hor bezpečně.

Informace v tomto článku zdaleka nejsou kompletní a nepokrývají veškerou problematiku pohybu po ledovci. Slouží především jako informativní materiál pro představu, jakou komplexní otázku pohyb po ledovci představuje. K nabytí odpovídajících znalostí v dané oblasti je nejvhodnější absolvování specializovaného praktického ledovcového kurzu, který zahrnuje simulaci reálných situací a jejich řešení.

Autorem článku je cestovatel, fotograf, horolezec a dobrodruh tělem i duší Jakub Cejpek, který je členem Rock Point Teamu. Z nejrůznějších outdoorových aktivit dává přednost veškerému vertikálnímu sápání – ať už jsou to skály v českých luzích a hájích, tovární komíny nebo zasněžené vrcholky šestitisícovek.Kromě nesčetných výprav do oblíbených Alp ho v uplynulých letech vítr zavál do všech koutů světa – od indonéské džungle po bolivijské Altiplano.